Veronika Wünschová
Jsem výtvarnice a mám ráda staré dobré časy, přestože jsem je nezažila. Já zažila jen normalizaci, Husáka a estébáky. Z toho, i když nejenom díky dětství se soudruhama, pramení moje touha po svobodě a nějak to s těmi dětmi souvisí. Dítěti je jedno jak co vypadá, hlavně když to vyzařuje lásku. Takže to je s čím já šiju moje medvědy a panenky. Plním je láskou k dětství a ke svobodě a hraju si s nimi jako malá, nemůžu si prostě pomoct. A když se s nima vymazlim, tak je pustim do světa, aby dělaly radost někomu jinému. Specialitkou je medvěd s pytlíčkem levandule. To se pak narodí vážně voňavý zviřátko. Pytlíček je s trochou šikovnosti vyndavací a medvěd se může jít koupat, když ho někdo zaprasí. Panenky jsou zase především osobnosti. Moje první byla baletka a ta teď dělá společnost jedné dámě, která ještě ve vysokém věku učí malé holčičky „pas de deux“ neboli padedé jinak též balet. Malířka Frída zase slouží jako inspirativní talisman jedné slečně. Mimo hračky dělám ještě tolik věcí, že se raději nebudu rozepisovat, je toho prostě hafl, ale můžete se na mě přijít podívat také do divadla Na prádle v Praze na Kampě, kde hraji v představení Buenos Aires, vystupte!